nafukovací konstrukce

letní využití s dřevěnými terasami

zázemí bazénu (WC, sprcha, škříňky) je zapustěno pod brouzdaliště - v přední části pontonu

v

 

v létě by byly kolem bazénu demontovatelné dřevěné terasy

zastřešení

v zimě bude bazén zastřešen, už kvůli výnosnoti a nočnímu využití na klub, kde bude hrát dj, bude zde nafukovací bar
jedná se o gumovou nafukovací konstrukci, světlá výška v nejvyšším bodě je 4,5m, výplň bude z průhledné polyethylenové fólie, části výplní budou pravděpodobně z izolační trojvrstvy, kvůli tepelným ztrátám (klasické tenisové haly nafukovací)
strojovna má nároky cca 3,5 x 3,5 m
vybavení pontonu, co se týče laviček a pod. bude též nafukovací s luminiscentními vlastnostmi (jsou zde zabudované LED diody, které by byli i v částech nafukovací kce)

vnitřní monolog

                Zima, že by psa nevyhnali, a já se musím táhnout někam na náplavku a ke všemu mít v kabelce nacpané plavky. Jestli si ten můj action boy myslí, že budu patřit mezi ty otužilce, kteří se koupou v zimě ve Vltavě, tak to se šeredně spletl. Vždyť mě by do Vltavy nedostali ani párem volů v tom největším vedru. Co si to proboha zase vymyslel.

                Konečně jsem se dostala přes silnici z Palačáku na Rašínovo nábřeží a ohnutá přes zábradlí se rozhlížím po náplavce, jestli náhodou neuvidím známou šedivou bundu v kombinaci s modrou čepicí. Nic, ale můj zrak upoutalo něco úplně jiného. V dálce ve Vltavě cosi je. Vlastně takhle na dálku nedokážu říct, jestli je to něco nebo jen opar vznášející se nad tím jedním místem na řece. Sejdu pomalu po kovových a silně kluzkých schodech dolů na náplavku a zamžourám snažící se zaostřit na ten podivný úkaz. Po pár rychlých krocích, začnu rozeznávat koupající se lidi. Blázni, pomyslím si, a ten můj je korunovaný, jestli si myslí, že se k těm lidem připojím. Zvědavost mi ale i přes to nedá a svižným krokem se vydávám blíž.

                V tom zahlédnu mávající postavu a rozeznám v ní svého přítele. „Ahoj“ pozdraví a vlepí mi studenou pusu. „Věděla si o tomhle? Super ne?“ odmlčí se a po mém nechápavém obličeji pokračuje: „Je to bazén v řece. To je přesně pro takové jako jsi  ty, kteří by se ve Vltavě nikdy nevykoupali.“ Po tomto sdělení se podívám směrem k řece. No jo vlastně, vždyť je to vážně bazén a šikovně schovaný v řece, takže člověk skoro nerozezná, kde bazén končí a kde pokračuje řeka. A ke všemu člověk vidí na Hradčany a krásné pražské nábřeží.          

                Najednou se ve mně probudí dětská zvědavost a dychtivě čekám až zaplatíme vstupné a budeme vpuštěni dovnitř.  Lístky se kupují v kobce na náplavce, kde si člověk může půjčit i ručník a v létě snad dokonce i slunečník. Přes můstek se dostáváme na ponton, kde se hned kolem nás rozprostírá voda. Scházíme do jakého si podpalubí, kde je umístěné zázemí. Toalety, pár sprch a skřínky jednoduchá ale fungující pomyslím si a kvapně se převlékám do plavek. Nahoře na schodech už na mě čeká Mirďa a společně skáčeme do bazénu. A já konečně budu moct říct, že jsem se koupala ve Vltavě a k tomu ještě v zimě.